Rozloučení s trojkou

Nastal okamžik, který už se hodně dlouho blížil, konkrétně rok a devět měsíců - právě jsem vypadala epilog k Nedosažitelnosti vítězství, kterážto povídka uzavírá můj velký povídkový cyklus, jež jsem vydávala od 5.8.2012 do dneška (22.5.2014). Byl a prozatím i je to mé nejdelší dovydané dílo. Jsem na něj hrdá? To je docela dobrá otázka, ony totiž už bývali okamžiky, kdy jsem všechny ty povídky nesnášela, ale celkově vzato; ano. Jsem ráda a hrdá, že se mi něco takového podařilo napsat a vydat, přestože mají všechna ta díla své vady. Každopádně jsem se bavila při psaní a bavím se i při čtení, i když asi už ne ze stejných důvodů, proč mě to bavilo psát. A, abychom se pobavili, pojďme se na všechny ty výtvory znovu podívat.

Stížnost vrchnosti

aneb neexistuje systém, které by mi na blogování zcela vyhovoval

Tímto si stěžuji strýčkovi Gůglovi, tence Wiki a jejich synu YouTubovi, že nemohu najít žádný blogovací portál, kde by mi všechno vyhovovalo. A že už jsem jich pár vyzkoušela nebo alespoň měla možnost jejich rozhraní vidět a prozkoumat. Prostě všude je nějaká vada, menší nebo větší, které mi leze na nervy, včetně blogera, kde zase nejdou řádně přidávat komentáře. Ach jo...

O vulkánech

Získali jste z nadpisu dojem, že budeme mluvit o sopkách a vulkanických zřídlech? Budu vás muset zklamat, o ničem takovém se v článku jednat nebude a váš mylný dojem vznikl jen díky jedinému špatně napsaného velkému písmenu.
Jak tak člověk brouzdá po internetu, zvláště po stránkách, co zná, občas narazí na něco, co mu vnukne myšlenku nebo mu připomene některý z jeho starších názorů, o který se pak rád podělí. V tomto případě jde o komentáře a povídku "Malá lekce etikety", kde se můžeme setkat s latinským skloňováním jmen z Harryho Pottera a nejen s tím, a řada lidí si na to stěžuje. Vlastně mám dojem, že snad všichni na FFD. A to je téma, o kterém jsem chtěla mluvit; překlad specifických slov z angličtiny (případně jiného jazyka) do naší mateřštiny. Oh ano, jsem si vědoma, že za téma článku budu nejspíš ukamenována argumenty, jak mám já co povídat, když jsem podle pravopisu neabsolvovala ani základní školu a nikdy nepřečetla jedinou knihu, neboť přeci, kdybych četla, tak si budu ta správná Íčka pamatovat, ale stejně se do toho pustím.

Pon Farr

Článek věnuji fialce, za její skvělou práci při betování mých povídek a několik inspirativních myšlenek, které mi vnukla. Doufám, že to alespoň trochu splní tvá očekávání.

Úvodem

Ve Star Trek vesmíru lze najít několik zajímavých věcí, kterou jsou fanoušky často diskutovány, zobrazovány a popisovány ve fanfikcích stejně jako článcích. Myslím si, že mohu s celkem čistým svědomím označit Pon Farr a zvyky s ním spojené za jedno z nejdiskutovanějších a nejzobrazovanějších aspektů ST vesmíru. Ovšem zároveň bych nejspíš podotkla, že toto téma je oblíbené ve větší míře u ženské fanouškovské obce, než u té mužské, protože poskytuje rozmanitou možnost k polemice o výhodách sexuálního spojení s mimozemským mužem – a také je to dáno skutečnosti, že milostné příběhy, kde se dá Pon Farr omluvitelně a vhodně použít, jsou stále ve zvýšené míře parketou žen. Nicméně protože mají ženy v celosvětové ST obci dostatečně silné postavení, zůstává Pon Farr právě tím nesmírně oblíbeným a zajímavým tématem.

A já samozřejmě doznám, že mne také nesmírně zajímá, ráda s ním pracuji, vyhledávám články a pojednání o něm a hlavně o něm fanouškovsky přemýšlím. Co mi však v češtině, a nejen v ní, hodně chybělo, je úvaha o Pon Farr z hlediska evolučního, biologického a kulturního. Teoretické odpovědi na to, proč by podobné biologická funkce vznikla, případně i jaký by mohla mít kulturní dopad. To je přesně to, o co se v následujícím článku neumě pokusím.

Co bych chtěla hlavně předem předestřít je, že veškerá evoluční a biologická odůvodnění, jsou samozřejmě extrapolací evoluce zde na Zemi, což ovšem nepovažuji za problém, neb jak každý fanoušek ví, celý ST vesmír je extrapolací lidstva do vesmíru. Ba co víc, autoři si tuto skutečnost uvědomují a dokonce jí odůvodňují. Všímavý divák si jistě pamatuje Ochránce a na TNG díl, kde se Picard setkává s holografickou zprávou od „prvních“ obyvatel vesmíru, kteří když si uvědomili, že jsou v celém širém světě sami, začali po planetách rozesévat svou DNA a tím stvořili další rasy – celkem elegantní a snadné odůvodnění, proč se mohou všechny humanoidní formy života vzájemně křížit a mít potomky.

A nakonec; která sci-fi není extrapolací lidstva do vesmíru?