Fáze umírání fanouškovských nadějí

Sice nejsem odborník na fandomovou vědu, jako třeba Nagar nebo belldandy, nemohu se s vámi nepodělit o svou teorii Pěti fází umírání fanouškovských nadějí, kterou jsem vytvořila. Jedná se o koncept několika mentálních stavů, kterými prochází skutečný fanoušek nějakého fandomu, pokud shlédne nepovedený remarke svého milovaného díla nebo špatnou fanfiction psanou natolik seriozně, že ji prostě nelze, ani při duševní nestabilitě, brát jako parodii.

Star Trek: Do temnoty - Všechno je tam špatně

Ano, je to tak, nepopírám, tenhle film mi leží v žaludku tak, jako snad ještě žádný jiný. První díl byl snesitelný, ale tohle je na mě prostě moc. Já miluji TOSku, Spock je má dětská láska, Kirk a Spock jsou jeden z mých ideálních párů a je prostě nedokážu zavřít oči před tak hrozným przněním předlohy jako je Star Trek: Do temnoty.
V tom filmu je všechno špatně, ale úplně všechno. Je tam tolik chyb, že to snad musí být úmyslné, pak by se to ale vůbec nemělo jmenovat "Star Trek" nebo by se to mělo jmenovat "špagety Star Trek", případně alespoň zveřejnit varování, že se jedná o parodii. Jinak si prostě nelze vysvětlit všechny ty technické boty velikosti Hagridových, naprosto OOC postavy a vykradené nejúspěšnější scény z jiných Star Treků.

Star Trek: Do temnoty

Jak se o mě tak všeobecně ví jsem velkým fanoučkem Star Treku, právě proto jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít nejnovější Star Trek a dnes jsem na něm společně s T. byla.
Už když jsme na něj šla měla jsem od něj jistá očekávání, která samozřejmě naplnil, ba co víc, on je překonal. Ten film je naprosto famózní! Ve mě, v divákovy po celou dobu vzbuzoval neskutečně silné emoce, které mnou střídavě zmítali od první minuty filmu, přes jeho vzduch z plic beroucí vyvrcholení až po, skoro epický, konec. V tom nejdramatičtějším okamžiku, kdy všichni na plátně zadržovali dech a hrála tklivá hudba, jsem dokonce uronila nejednu slzu a skoro jsem nemohl v klidu sedět na svém místě.